Anthroposofická společnost v České republice

Anthroposofie

Umění

Mnoha lidem je bránou a vstupem do Steinerova světa onen druh umění, jenž je pěstován a jemuž se vyučuje v Anthroposofické společnosti a především v Goetheanu, jiní jsou spíše odrazeni provedením Fausta nebo eurytmie od toho, aby se zabývali blíže antroposofií. Obojí má svůj důvod ve svérázném a zvláštním Steinerově poměru k uměleckému výrazu, který by mohl dokonce nazvat „neuměleckým“ ten, kdo vychází z konvenčních pojmů o umění.

Málo toho bylo, co ukazovalo v životě mladého Steinera na umělecký vývoj. Byl spíše nadán matematicky a přírodovědně a měl už v mládí sklon k filosofickému ujasňování otázek existence, především základních problémů teorie poznání (teorie poznání), navštěvoval reálku, nikoli gymnázium, a později ve Vídni Vysokou školu technickou, nikoli univerzitu. Svým studiem německého idealismu našel brzy přístup ke Goethovi, u něhož ho ale zase více přitahovaly přírodovědné spisy než básně, a mezi básněmi ho více přitahovala myšlenkově obsažná díla jako Faust a Pohádka než ta díla, u nichž je řeč jen nástrojem duše: básně lyrické a epické. A čteme-li rané recenze Steinerovy o literatuře nebo narazíme-li v některých jeho přednáškách na výroky o literárních dílech, tedy v nich často postrádáme tón přiměřený věci, a příležitostné vyzvedání literárních zjevů a osobností spíše druhořadých a dnes právem zapomenutých nám může připadat dosti zvláštním.

Je proto udivující, že tvůrce tak obrovité duchovní budovy, kterou je anthroposofie, byl zdánlivě odkázán na jakýsi vedlejší vchod do říše umění; a přece pronikl ve všech oblastech do umělecké tvorby a působil zde nejen jako člověk dávající podněty, ale vytvořil v několika uměleckých kategoriích také velkolepá umělecká díla. Nejpozději při založení Anthroposofické společnosti (při jejím odtržení od Theosofické společnosti) a přesídlení do Dornachu už Steiner přisuzoval umělecké práci stejný význam jako myšlenkovému studiu duchovní vědy a zdůrazňoval, že myšlení i umění mají kořeny v téže hloubce a čerpají své síly ze stejného pramene. Umění pro něj nebylo služebníkem poznání, přetransformováním myslitelských náhledů do řeči poezie, obrazu, tónu a tance.  Také je nechápal jako jakousi ozdobu světového názoru.

Protože založil anthroposofickou duchovní vědu z opětně nalezených pramenů poznání a obnovil umění a náboženství (křesťanství; Obec křesťanů) z téže spirituality, přijal Steiner nově, v aktualizované podobě, i antické pojetí trinitární jednoty vědy, umění a náboženství. Tato jednota se uplatňovala v kulturních dějinách přinejmenším až do raně řeckého údobí a rozbila se pak o jednostranný příklon lidí k tomuto světu a o přehnané zaměření myšlenek na užitkovost.

Básnictví, s nímž byl Steiner silně svázán už tím, že se zabýval Goethovým dílem, obohatil především svými čtyřmi mysterijními dramaty. Pak je třeba uvést „Průpověď základního kamene“ (Základní kámen, Průpověď základního kamene), která zazněla poprvé k obnovenému založení Anthroposofické společnosti na Vánočním sjezdu roku 1923, jakož i další básně, mezi nimi 52 týdenních průpovědí „Anthroposofického Duševního kalendáře“, rovněž modlitby a mantry vhodné pro meditaci.

Steinerova duchovní věda a jeho básně působily i na jiné autory. Pozdější díla Christiana Morgensterna a především životní dílo Alberta Steffena (kromě jeho prvních spisů z rané doby) byly by nemyslitelné bez setkání s antroposofií. Oba básníci rozvíjeli sice dále svůj individuální projev, přijali však základní skutečnosti anthroposofického světového názoru, jako reinkarnaci a karmu (znovuvtělování a osud), nově chápané křesťanství, nauku o člověku (články lidské bytosti) a nacházeli v této spiritualitě nové síly pro svou tvorbu.

Jako architekt vytvořil Steiner první i dnešní druhé Goetheanum. Také domy v okolí této stavby jako výtopna, „Glashaus“ (původně dům pro uměleckou práci se sklem), Eurythmeum, dům Duldeck a další vznikly podle jeho modelů nebo za jeho rozhodujícího spolupůsobení.

Takto vytvořený goetheanistický stavební sloh (Goetheanum) se od té doby stále uplatňuje. Anthroposofické budovy jako školy nemocnice, prostory pro pobočky (pobočka), používají, je-li to možné, jeho forem. Anthroposofičtí architekti převzali tento přístup k stavitelství a rozvíjejí ho dále, každý individuálním způsobem. Tento styl poskytuje značnou volnost a je schopen rozvoje mnoha směry, jak ukazuje například dílo maďarského architekta Imre Makovcze.

Steinerův stavební styl ovlivnil také neanthroposofickou architekturu. U Franka Lloyda Wrighta a Le Corbusiera lze například prokázat jeho působení, a stále znovu v něm nalézají mimostojící architekti nové impulzy.

Pro projasnění prostoru velké kupole v prvním Goetheanu světlem zvenku vytvořil Steiner barevná okna. Nebyla sestavena z různobarevných kousků skla a vymalována po způsobu středověkých oken, ale každé okno bylo z jediné velké jednobarevné desky. V již zmíněném „Glashausu“, kde jsou dnes umístěny přírodovědná sekce Svobodné vysoké školy při Goetheanu a Filosoficko-anthroposofické nakladatelství, byly vyryty do těchto skleněných desek pomocí zvlášť vyvinutých brusných přístrojů Steinerem navržené obrazové motivy. Okna padla za oběť požáru prvního Goetheana. Podobnou technikou vytvořila Asja Turgeněvová po Steinerově smrti okna s někdejšími motivy pro dnešní Goetheanum.

Rovněž pro první Goetheanum bylo původně určeno velké dřevěné sousoší, které dnes stojí ve zvláštní prostoře druhého Goetheana.

Jako sochař působil Steiner také při vlastním utváření prvního Goetheana, především ve vnitřních prostorách. Sály pod kupolemi byly obklopeny sloupy, které nesly v patě a hlavici proměňující se plastické motivy. Nad nimi probíhaly architrávy, na nichž byly vypoukle vyřezány metamorfující se formy, které přicházely do klidu až úplně na východě menšího (jevištního) sálu v baldachýnu, pod nímž mělo být umístěno dřevěné sousoší.

Jako malíř a kreslíř se představil Steiner především návrhy pro malířskou výzdobu obou kupolí prvního Goetheana. Byly provedeny zčásti profesionálními umělci, zčásti samotným Steinerem. Návrhy se dochovaly. Dále vytvořil Steiner mezi jiným skicy pro výuku malování na Škole pro další vzdělávání při Goetheanu (waldorfské školy), skicy pro malířskou školu Henny Geckové a konečně, v roce 1924, ještě čtyři velké akvarely s duchovědnými motivy. Zvláštností ve Steinerově grafické tvorbě jsou takzvané pečetě, kruhové malby nebo ornamentální kresby, jimiž Steiner zobrazoval planetární síly a také základní síly působící v jeho „mysterijních dramatech“. Novým uměním, zcela vzniklým z anthroposofie, je eurytmie. Není to tanec, ani pantomima, ale přímo zviditelňuje motivy duchovního a duševního prožívání člověka, vyvolané slovem nebo hudbou. Jakožto hlásková eurytmie zprostředkovává formou a pohybem umění poetických textů. Texty ovšem musí být recitovány tak, aby v nich nebyl slyšen jen myšlenkový obsah, ale především také prvky utváření řeči. Eurytmizované básně nebo i provedení Steinerových mysterijních dramat, Goethův Faust, básně Alberta Steffena si žádají toto zvláštní deklamační umění. Steiner a jeho žena Marie rozená von Sivers, školená a hlasově nadaná recitátorka, vytvořili pro eurytmii a pro divadelní umění (scénické umění), ale rovněž jako vyjadřovací a školící prostředek, tzv. „tvořivou mluvu“ nebo „tvořivou řeč“ („Sprachgestaltung“). Dalo by se říci, že to je duchovědně orientované umění, jak zacházet s řečí a se silami v ní žijícími.

Nakonec je třeba připomenout, že Steiner chápal jako umění také lékařství a pedagogiku. Proto mluvil o léčebném umění a o umění vychovatelském (pedagogika). Tím dával na srozuměnou, že u obou činností nejde o techniky a pouhé vědění v hlavě. Lékařství a výchova jsou úlohy, které vyžadují lékaře a pedagoga celého. Umělecká tvůrčí síla, kotvící v citu a vůli, hraje u lékaře a učitele při jejich působení na živého člověka větší úlohu než čistě rozumově získané školské vědění.

Lit.:  Všeobecné: Básnictví: Petersen: „Rudolf Steiners Mysteriendramen“ („Mysterijní dramata Rudolfa Steinera“); Fels: „Studien zur Einfuhrung in die Mysteriendramen“ („Studie k uvedení do mysterijních dramat“); Reimann: „Mysteriendramen“ („Mysterijní dramata“), Houwald: „Mysteriendramen“ („Mysterijní dramata“), Zeylmans: „Grundstein“ („Základní kámen“). Architektura: Biesanlz/Klingborg: „Goetheanum“. Skleněná okna: Hartmann: „Glasfenster“ („Skleněná okna“). Sochařství: Fant/Klingborg/Wilkes: „Holzplastik“ („Dřevěné sousoší); Biesantz/Klingborg: „Goetheanum“. Malířství: „Malerischer Impuls“ („Malířský impuls“). Pečetě: Roggenkamp/Gerbert: „Bewegung und Form“ („Pohyb a forma“). Eurytmie: Pals: „Was ist Eurythmie?“ („Co je to eurytmie?“); Eva Frobse: „Eurythmische Kunst („Eurytmické umění). Scénické umění a tvořivá řeč:  Edvvin Frobose: „Goetheanumbuhne“ („Scéna v Goetheanu“).

Pokračovat na kapitolu Goetheanum »

___
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999. Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal. Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.