Anthroposofická společnost v České republice

Anthroposofie

Čtyři články lidské bytosti

Když se bádající člověk snaží získat objasnění o svém postavení ve světě a o identitě vlastní osobnosti porovnáním s ostatním stvořením, pak z toho vyplývá čtyřčlenná struktura bytosti:

1. fyzické tělo
2. étherné tělo (též životní tělo či tělo utvářejících sil)
3. astrální tělo
4. já

Své tělo vytváří člověk z nerostných látek okolního světa. Fyzickými látkami, ze kterých se skládá a fyzickými silami, které v něm působí, je tělo spřízněno se vším, co člověka obklopuje, s kameny, rostlinami a zvířaty. Steiner nazývá toto hmotné tělo tělem fyzickým. Od minerálního světa, ze kterého byly látky vzaty, se fyzické tělo ovšem podstatně odlišuje. Nerostné substance jsou neživé, tělo člověka je ale naplněno životem. Je v něm jakoby „architekt“, který dává fyzickému tělu a v něm obsaženým orgánům tvar, udržuje je ve funkci a neustále jim zabraňuje v tom, aby se rozložily v nerostném světě. Tuto oživující organizaci nazývá Steiner výrazem pocházejícím z antiky: tělo étherné (ve starších překladech: éterické), často pro ni použil i označení životní tělo nebo tělo utvářejících sil. Příležitostně mluví také o těle časovém.
Také rostlina má étherné tělo, které prostupuje její tělo fyzické. Jako člověk je naplněna životními pochody, ale žije jakoby v trvalém spánku. Tento spánek je podobný stavu, do kterého člověk upadá, když se v noci zotavuje. Člověk se ale vrací denně do bdění. Bdělý stav ho vyzdvihuje nad rostlinu, neboť v bdění má vědomí. Toto vědomí mu poskytuje článek jeho bytosti, který rostlina nemá: tělo astrální. Také tento výraz se nachází již v antické tradici a např. také u Paracelsa.

V těle astrálním, tomto třetím článku, prožívá člověk dojmy pronikající k němu zvenčí jako svůj vnitřní svět. Toto astrální tělo má člověk - tak jako fyzické a étherné tělo - společné se zvířaty. I zvířata, především zvířata vyššího druhu, mají vědomí slasti a bolesti.

V člověku je však něco, co ho pozvedá nad každé zvíře, a je mu také jasné, že je bytostí odlišnou od zvířete, stojící nad tímto druhem bytostí. Není vydán svým pocitům tak bezprostředně jako zvíře, nýbrž může je určitou měrou vyhledávat nebo se jim vyhnout, a učí se je také do jisté míry ovládat. Ví také např., že jeho vnitřní zážitky a myšlenky patří jenom jemu samému a jinak nikomu. Článek jeho bytosti, který mu dopomáhá k takové nezávislosti a takovému vědomí sebe sama, je jeho já. To je kapka povšechného ducha, která je v něm přítomna, je to malá část Boha v člověku, ne Bůh, ale jiskra božské povahy. Já pomáhá člověku k tomu, aby se pociťoval jako bytost odlišná od všech ostatních lidí. „Já“ může říci každý jen sám o sobě, pro každého druhého je „ty“.

Pokračovat na kapitolu Sedm článků lidské bytosti »

___
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999. Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal. Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.