Pojetí hierarchií jako duchovních bytostí stojících nad člověkem neznamená návrat k zmatenému polytheismu, nýbrž obnovuje prvotní křesťanský názor na andělské kůry, které se v trvalé službě a modlitbě pozvedají ve stupních k nejvyššímu božství, poznatelnému v trojí podobě. Že se nejvyšší (nebo nejhlubší) základ světa člověku zjevuje trojím způsobem, toho si všímala již předkřesťanská náboženství, ale teprve v křesťanství se to mohlo stát jasnou představou. Až do mystéria Golgoty dominoval Bůh Otec; teprve na tomto rozhraní doby se se Zemí cele spojily i obě druhé osoby Trojice: Kristus a Duch svatý.
Ve starověku, a nejzřetelněji v židovství, byl stvořený svět, ve kterém působí přírodní zákony, chápán jako „Otec“ nebo „svět Otcovského božství“. Od té doby, kdy Kristus, jako personifikace Syna Božího, vnesl do běhu světa svobodu a lásku jako nové životní zásady, projevuje se v člověku, který si vůči nutnosti Otcovského principu může uhájit určitou nezávislost, stále více i Synovský princip Trojice.
Člověk měrou, jakou v sobě přisvědčí proměňujícím silám Syna a nechá je v sobě působit, proměňuje v sobě i síly poznání. Uznává-li jen přírodní zákony Otcovského principu, zůstává jako poznávající člověk v rovině fyzična. Jestliže však vyjasní své porozumění pro stvořený svět pomocí lásky, odhalí se mu i nehmotné roviny bytí a zažehne se v něm vůle přetvořit svět, který se stal hmotným. Duch svatý ale, který tak v člověku opět uzdravuje škody, které si způsobil vlastními vinami, může ho opět spojit s živými tvůrčími silami Božími.
V takzvaných přednáškách pro dělníky podává Steiner lehce pochopitelné vysvětlení, jak chápe Trojici: „Když se podíváme na kámen: co působí tady uvnitř? Otec. Když se podíváme na rostlinu: co působí tady uvnitř? Bůh Otec. Když se podíváme na fyzického člověka: co působí tady uvnitř? Bůh Otec. Když se ale podíváme na člověka jako na duševního člověka, co tu působí uvnitř v jeho vůli? Bůh Syn. A když počítáme s budoucností lidstva, jaké má jednou být, až ve vůli se opět vše uzdraví: tu bude působit Bůh Duch. Všichni tři Bohové, říkalo se (v prvotní křesťanské době), působí v člověku. Existují tři Bohové nebo božské podoby; jsou ale jedno, působí v člověku také jako jednota“.
V Trojici představované stupňovitě se Bůh stále více přibližuje shora dolů k člověku: vzdáleného, mocného, neúprosného Otce, nejvýše postaveného, můžeme uctívat - s úctou, která sahá až do bázně Boží, do bázně před Bohem, jak ji žádal Starý zákon. Syna, bližšího k člověku, můžeme milovat jako většího bratra, kterého můžeme následovat S Bohem Duchem, který chce přímo v nitru člověka posilovat vědomí a tříbit vůli, se můžeme spojovat.
Dle zákona, podle kterého se velké vždy zobrazuje a opakuje v malém, je možné rozpoznat Otce, Syna a Ducha, ona nad všechno povznesená božstva, i v menších a nejmenších strukturách, všude tam, kde počet tří patří k základnímu znaku bytosti: například u hierarchií, ale také v člověku.
V nejsilnější, první hierarchii se obráží Otec, ve druhé Syn a ve třetí, člověku nejbližší, Duch svatý. U člověka tomu odpovídá obrácené pořadí: to nejvyšší, Otec, má své zobrazení ve fyzickém těle jako nejstarším a nejsilnějším článku lidské bytosti; v duši se zrcadlí Syn; v lidském duchu se obráží Duch svatý (trojčlennost Člověka). Trojice se opakuje i ve třech duševních silách: ve vůli působí Otec, v cítění žije Syn a v myšlenkách se zjevuje Duch.
Pro působnost Trojice v našem vývoji použil Steiner častěji staré rosekruciánské průpovědi:
Ex Deo nascimur,
In Christo morimur,
Per spiritum sanctum reviviscimus.Z Boha - Boha Otce - se rodíme,
V Kristu umíráme,
Duchem svatým se vracíme k životu.
Druhý a třetí řádek mohou být chápány jako popis dění ve smrti a po smrti: Při smrti nás přijímá Kristus a Duch svatý nás křísí k novému životu - podle anthroposofického chápání i k novému pozemskému bytí (znovuvtělování a osud). Verše platí právě tak pro život mezi narozením a smrtí: setkání s Kristem může vést v každé době i na zemi k zážitku zmrtvýchvstání.
Iniciály průpovědi „Ex Deo nascimur“ vpracoval Steiner do pečetě mysterijního dramatu „Brána zasvěcení“. V prvních šesti slokách „Průpovědi základního kamene“ formuloval procitnutí trojčlenného člověka, který se spojuje s božskou Trojicí, pro meditační prožívání rytmickou formou.
Pokračovat na kapitolu Trojčlennost člověka - trichotomie »
___
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999. Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal. Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.
V neděli 30. března 2025 uplyne sto let od smrti Rudolfa Steinera. Anthroposofická společnost v ČR pořádá při této smutné příležitosti Vzpomínkový den s bohatým programem - podrobnosti najdete v kalendáři.
Od 30. března do 31. října 2025 můžete navštívit v olomoucké Rub Gallery výstavu
Pražská antroposofická moderna 1907–1953
V srpnu 2023 vyšla kniha Z obrazného písma Janovy Apokalypsy, která obsahuje shrnutí dvou sérií přednášek Rudolfa Steinera o tomto tématu z let 1907 a 1909. Více se dočtete zde.
Časopis Anthroposofie
Čtyřikrát ročně vychází časopis Anthroposofie, který na více než 100 stranách přináší články z oblasti duchovní vědy s myšlenkami přesahujícími smyslový svět.
Další informaceAnthroposofická společnost v České republice z.s.
Hošťálkova 392/1d, 169 00 Praha 6 - Břevnov (mapa)
IČ: 45245584, DIČ: CZ45245584
Bankovní spojení
2001108928/2010 pro platby v CZK
2901108931/2010 pro platby v EUR
Evidence členů a členské příspěvky
ucto@anthroposof.cz
Objednávky knih z edice Studium
studium@anthroposof.cz
Správa obsahu webu
webmaster@anthroposof.cz
Právní forma
společnost je spolek zapsaný u Min.vnitra pod č.j. VSP/1-3195/90-R