Anthroposofická společnost v České republice

Materiály online

Glasl, F.: Jak si pomoci v konfliktech

...Plodná cesta řešení (konfliktů) spočívá v tom, že vidíme lidskou a organizační stránku konfliktu v jejich vzájemné podmíněnosti a že s touto skutečností pracujeme. Tím mohou lidé vytěžit z konfliktů sebepoznání. Když přijmou zodpovědnost za svůj podíl na konfliktu, pak docházejí ke svým hranicím a slabostem. A z takových bolestivých střetnutí (se sebou samým) získávají impulzy pro svůj další vývoj.

Bez konfliktů by tyto záležitosti pravděpodobně nebyly brány tak vážně. Konflikty vyzývají právě k zaujetí stanovisek podstatných pro život - nikdo přitom nemůže zůstat vlažným či nezainteresovaným. Ani útěk z konfliktu nikoho neochrání, neboť nikdo nemůže utéci sám před sebou. Jestliže jsou lidé schopni dobře rozpoznat signály konfliktu a organizace tyto signály diferencí a napětí kreativně uchopí, pak se konflikty stávají "porodními asistentkami" vývoje. Staré zvyklosti a uspořádání jsou otřeseny a  překonány a v angažované výměně názorů se rodí nové. To platí jak pro jednotlivce, tak pro společenství.

Rozvíjet svou schopnost nacházet v konfliktu cestu je dnes jedním z nej důležitějších předpokladů pro ta společenství, která ve své práci uskutečňují něco nového - celostní medicínu, kologické stavebnictví, biodynamické zemědělství, waldorfskou pedagogiku. A platí to i tam, kde se zkoušejí nové formy spolupráce, vedení a organizace. Zde vedou všechny cesty přes zlepšování osobních schopností orientovat se v konfliktech. I když se nějaká skupina přiznává k novým hodnotám, ideálům a konceptům, působí staré myšlenkové zvyky v řeči i činech mnohem déle, než se tito lidé sami domnívají.

Jedno je nabíledni: schopnost nacházet v konfliktu cestu nelze rozvíjet v sociální odloučenosti, ale jen ve společenství a prostřednictvím společenství. Když se z dosavadního "společně" stává "proti sobě" a napětí roste, pak se díky konfliktům vyvíjejí nej významnější výzvy pro vývoj jednotlivce. Můžete se pak ptát: Kde jsem došel k hranicím? Jaké schopnosti tato konfliktní situace po mně vyžaduje? Co mohu v sobě rozvinout skrze konflikt? Co se můžeme vzájemně naučit, přijmeme-li výzvu konfliktu? Neboť nějaká skupina lidí postupuje ve spolupráci vždy společnou vývojovou cestou, i když si toho není vědoma.

Nerozvíjíme-li svou schopnost nacházet v konfliktu cestu, pak se odvaha stává ztřeštěností a opatrnost ustrašeností. Pokusy se sociálními formami, jež jsou od základu nové, vyžadují od všech zúčastněných, aby odložili staré zvyklosti nejen v sobě samých, ale i ve společenství a aby zkoušeli nové schopnosti, pro něž sotva existují vzory (precedentní případy). To odlišuje progresi (pokrok) od regrese (úpadku).

... Konflikty a krize mají tedy dvojí tvář: jsou nebezpečím i šancí zároveň. Konflikty v sobě vždy skrývají nebezpečí, že se lidé ještě více zadrápnou ve starých zvyklostech. Vhánějí nás na cestu regrese, která po jednotlivých stupních eskalace konfliktů ústí v hlubinách podlidskosti. Konflikty však nabízejí také šanci - nastoupit cestu progrese a objevit naprosto nové kontinenty.

Friedrich Glasl, úryvek z knihy Selhsthilfe im Konflikte (nakladatelství Verlag Freies Geisteslehen, s.l83n.)