Trojčlennost tělesné struktury lidského organismu

V základních Steinerových výkladech se objevuje myšlení, cítění a vůle jako tři základní síly duše (->duševní síly). Nespokojil se s tím, aby je konstatoval a popsal v oblasti duše, ale ptal se dále po souhře netělesného a tělesného, po spojení mezi duší a tělesnou strukturou. Zvláště důležitý byl potom poznatek, který vyslovil poprvé v knize „O záhadách duše“ a který v pozdějších výkladech rozšířil: že myšlení, cítění a vůle se opírají o lokalizovatelný tělesný základ. Myšlení (a s ním spřízněné tvoření představ) má svou tělesnou základnu v mozku a dále v celém nervovém systému, vybíhajícím až do smyslových orgánů. Cítění se opírá především o rytmy srdce a plic, které patří především do oblasti hrudi. Vůle se spojuje s fyzickou organizací ve výměně látkové a v údech. Z toho vyplývá z hlediska spolupůsobení duševních funkcí s fyzickými oblastmi rozčlenění tělesného člověka na systém hlavový nebo nervově-smyslový, systém hrudní nebo rytmický a systém výměny látek a končetin. Velký význam má tento objev jako základ nauky o člověku pro ->pedagogiku a lékařství (->léčebné umění). Sám Steiner zabraňuje zabsolutnění této trojčlennosti tím, že zdůrazňuje, že v myšlení a jeho fyzickém základě vždy žijí současně také cítění a vůle, a odpovídajícím způsobem v cítění také myšlení a chtění a ve chtění také myšlení a cítění.

Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999.
Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal.
Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.