Goetheanismus
Je to Steinerem utvořený výraz pro Goethův způsob poznání a ráz jeho umělecké produktivity. Goetheanismus je v protikladu k pojetí zastupovanému osvícenstvím, Immanuelem Kantem a přírodní vědou 19. a 20. století, které má za to, že v aktu poznání stojí proti sobě poznávající vědomí (subjekt) a poznávaná věc (objekt), popřípadě představa o ní. To znamená jinými slovy, že objekt přichází zvenčí a zůstává vnějším světem, kdežto subjekt si tvoří o něm pojem v nitru jako myšlenkový obraz, v němž jsou obsaženy všechny na objektu poznané vlastnosti.
V Goethově způsobu poznání a tvorby je však lidská duše jen jevištěm, na němž se potkává to, co přichází z vnějšku, s tím, co přichází z nitra: z vnějšku smyslový vjem, z nitra myšlenka vnímané věci. Myšlenkový pojem přitom patří k věci tak, jako k ní patří smyslový vjem. Obojí se spojuje v poznávajícím člověku k totalitě objektu, přičemž se u Goetha takto poznávaná skutečnost stupňovala až k vnitřnímu obraznému nazírání, které Steiner označuje za jeden ze způsobů poznání, tzv. ->imaginaci.
Tímto přístupem k poznání rostl v Goethovi živoucí svět - rostlin, zvířat - dále a vytvářel pojmy, v nichž se podstata těchto věcí vyslovuje sama. Takového druhu jsou např. pojmy „prarostliny“ a „prazvířete“. Ze zdrojů, které vytvářejí takovéto pojmy viditelné „vnitřníma očima“, vzniká také umění. Goethe byl přesvědčen o tom, že se příroda dále tvořivě vyvíjí v člověku, nejen v pojmech, ale i v uměleckém díle. Mohl proto říci: „Krása je manifestací skrytých přírodních zákonů, které by bez jejího objevení zůstaly věčně skryté“ (z „Maxim a reflexí“).
Poněvadž tento základní postoj k poznání a na něm spočívající věda a umění (->umění) otevírají nové cesty, řekl Steiner „Dávno před Keplerem a Koperníkem viděl člověk děje na hvězdném nebi. Teprve oni našli jejich zákony. Dávno před Goethem pozoroval člověk organickou přírodu. Goethe našel její zákony. Goethe je Koperníkem a Keplerem organického světa“. Koperníkovo učení se dnes stalo všeobecným majetkem vědění; Goethem umožněný „koperníkovský obrat v myšlení ještě nenastal.
Steiner poznal a popsal goethovský způsob myšlení a tvorby ve svých goethovských studiích a spisech z teorie poznání před přelomem století. Tento způsob se stal základem pro jeho vlastní dílo, které nese název ->anthroposofie. Středisko anthroposofického hnutí v Dornachu nese podle Steinerova přání jméno ->Goetheanum. Jméno má upomínat na tohoto básníka a vyjadřovat, že se tam pracuje metodou jeho myšlení.
Steiner připojil k imaginaci ještě další stupně vyššího poznání (->stupně poznání), kterých lze dnes dosáhnout zvláštním školením (->cesta školení), které však Goethovi nebyly ještě plně přístupné. Steiner je nazývá ->inspirace a ->intuice. (Tyto pojmy použité Steinerem, se nesmějí zaměňovat s příslušnými slovy běžné řeči. U Steinera neoznačují nějaká neurčitá vnuknutí, ale přesně popsané vyšší způsoby poznání.) Na základě těchto rozšířených možností poznání Steiner myšlenkově zdůvodnil například Goethem asi spíše tušenou než vědomě poznanou skutečnost reinkarnace (->znovuvtělování a osud). Z jeho poznatků, rozšířených duchovní vědou, vznikly později ->eurytmie, anthroposofická ->pedagogika a jiné Steinerovy podněty.
Jeho goetheanismus není tedy jenom zachováním a pěstováním, ale také dalším rozvojem duchovních přístupů Goethových. Steiner nespravoval jenom dědictví, ale pozdvihl do jasného vědomí principy, které asi v Goethovi ještě působily spíše v citu. Dále je rozvinul a vybudoval na nich velké dílo, vycházející z jeho vlastní aktivity. Historický Goethe by je snad odmítl; ale jeho individualita postupující dále v duchovním světě může se, jak předpokládá Steiner, s tím prohlásit za srozuměnou.
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999.
Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal.
Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.