Teorie poznání
Jsou různé přístupy k ->anthroposofii. Dnes se dávají oslovit mnozí zájemci nejprve ->pedagogikou, medicínou (->léčebné umění), bio-dynamickým způsobem hospodaření (->zemědělství), ->eurytmií nebo jinými praktickými aktivitami. Všechna tato odvětví praktické činnosti spočívají na myšlenkovém základě, který Steiner vytvořil na konci minulého století, ještě před začátkem své vlastní anthroposofické působnosti. Tento gnozeologický základ najdeme v úvodech ke Goethovým přírodovědným spisům, v knihách „Základy teorie poznání Goethova světového názoru“, „Pravda a věda“ a ve „Filosofii svobody“. Kdo dospěje touto branou k anthroposofii, jde stejnou cestou jako Steiner sám, který přecházel od akademicky zabarvené učenosti filosofického a přírodovědného rázu k spirituálnímu pojetí světa, usilujícímu o praktické uskutečnění.
Steiner dokazuje, že rozdělení světa na subjekt a objekt, které je základem Kantovy kritiky poznání, je třeba pokládat za ukvapenou domněnku, poněvadž toto rozdělení už předpokládá existenci myšlení.
Jako východisko svého zkoumání přijímá Steiner to, co člověka zpravuje o světě před jakoukoli myšlenkovou činností. To jsou dojmy, přicházející mu prostřednictvím smyslů zvenčí a prostřednictvím pocitů z těla. Steiner je shrnuje do výrazu „vjem“. Neoznačuje tím děj vnímání, ale vnímaný obsah.
Vjem sám sebe nevysvětluje. Je to nesouvislý konglomerát dojmů všeho druhu. Ty vnikají do vědomí a jsou tam uchopovány myšlením. Myšlení pořádá všechny ty tisíceré věci, vlastnosti a vztahy a dodává pro ně pojmy. Poznání je pro Steinera spojením vjemu a pojmu ve vědomí.
Není to dáno podstatou světa, ale naší organizací, že se nám skutečnost rozpadá ve dvě části, vjem a pojem, které musí být aktem poznání opět spojeny. Veliký význam ale má to, že myšlení nehraje při poznání pasivní úlohu. Nedodává prostě verbální označení pro vnímané věci, ale pojmovou stránku skutečnosti. To znamená, že sahá vzhůru do duchovních realit světa a získává z této sféry onu polovinu věcí, kterou nám věci vjemem neprozrazují. Trojúhelník, vnímaný stejně všemi lidmi, neříká nic o zákonitosti v něm spočívající. Tato zákonitost, to jest pojem, musí být nalezena jednotlivými lidmi. Myšlením zachycená pravda je však všeobecně platná: neexistují různé pojmy trojúhelníka.
Pojmy „subjekt“ a „objekť“, „subjektivní“ a „objektivní“ tak ztrácejí svůj běžný význam. „Objektivní“ může jen ještě znamenat „objevující se ve vnímaném objektu“, „dané jako vjem“. „Subjektivní“ znamená: „vystupující v subjektu“; je přitom třeba vyloučit každou myšlenku na významy „jednostranný“, „nevěcný“, „libovolný“. Nevěcně se člověk chová jen tehdy, když neumí správně používat svých smyslových orgánů nebo svého myšlení, nebo když záměrně překrucuje pojmy a chová se pod úrovní svého stavu jakožto poznávající bytosti.
Z monistické filosofie (tj. filosofie vycházející z jednoty světa) (->monismus), zastupované Steinerem, plyne, že neexistují žádné hranice poznání, které by ležely v lidské přirozenosti nebo v podstatě světa, jak je předpokládají ze svého hlediska Kant a fyziologie smyslů 19. století. Kde není dvojnost, nejsou ani hranice. Mezi vnitrním a vnějším je jen lidskou organizací dané rozdělení světa; toto rozdělení je v aktu poznání stále překonáváno.
Anthroposofická teorie poznání je tedy v zásadě prodchnuta důvěrou. Přesto Steiner nezastupuje žádný lehkovážný optimismus poznání. Vždy existují překážky místa, času a okolností, které mohou člověku zabraňovat v poznání plné skutečnosti; na druhé straně závisí na vývoji vnitrních schopností, jak dalece se podaří nalézt pojmy patřící ke každému vjemu. Kromě toho se dá každý podstatný pojem neustále prohlubovat.
K vyškolení individuálních poznávacích schopností se nabízí anthroposofická ->cesta školení, která umožňuje stupňovat sílu pro prožívání pojmového obsahu světa do té míry, že se pojmová stránka pozemské skutečnosti nakonec zjevuje lidskému poznání jako svět duchovních bytostí.
Steiner věnoval velkou námahu, aby všestranně objasnil zvláštní postavení myšlení. Našemu myšlení se zjevují pojmy, skrze něž věci a děje teprve získávají svou plnou skutečnost. Myslící člověk může učinit předmětem myšlení také samo myšlení. K daným vjemům tím připojuje další vjem, který jinak uniká pozornosti, a člověk tak pozoruje něco, „čeho je sám tvůrcem; nesetkává se s nějakým zprvu cizím předmětem, ale se svou vlastní činností. Ví, jak vzniká to, co pozoruje. Prohlédá poměry a vztahy“. Jestliže myšlení poznalo samo sebe a svou výkonnost při tomto sebeurčení, tedy potom získalo také jistotu o své schopnosti porozumět ostatním vjemům. V myšlení nalezl Steiner takříkajíc Archimédův bod, z něhož se sice nedá svět vyzvednout ze svých základů, ale z něhož se dá porozumět jeho podstatě.
Kdo může přijmout Steinerovu teorii poznání, ví, že tímto vědeckým činem byl vytyčen mezník v kulturních dějinách. Filosofické úsilí o poznání světa, umožněné procitnutím moderního myšlení v antickém Řecku, dospělo tak k cíli v rozhodující základní otázce, zda je možné absolutní poznání. Steiner takříkajíc proráží hlavou zeď, která odděluje vědění a víru, Zemi a nebe, tento a onen svět. Podařil se mu průlom k poznání, že myslící člověk netvoří své myšlenky sám, ale svým myšlením pouze dává k dispozici orgán, jímž se může vyslovit podstata světa. „Není tomu tak, že bych myslel pouze já, ale je tomu tak, že „ono“ myslí ve mně“; to se stává osobní zkušeností. Řešením základního problému poznání byly duchovní snahy člověka o vědění o celém stvořeném světě pozdviženy na vyšší stupeň: věda nazývaná filosofií přechází v anthroposofickou duchovní vědu.
Vnikání do základu světa prostřednictvím takto školeného myšlení vede k nové etice. Člověk, myslící ve smyslu Steinerovy teorie poznání, je svobodný. Může čerpat impulzy svého jednání přímo z duchovního světa (->svoboda). Věda vede od poznání k jednání; teorie poznání se stává praxí z poznání. Myšlenkově vysvětluje Steiner tento krok od myšlenkového porozumění ke svobodnému jednání ve druhém dílu „Filosofie svobody“.
Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999.
Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal.
Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.
