Eurytmie

Z řečtiny eu = dobře, krásně, rythmos - pravidelný rytmus, rovnoměrně členěný pohyb.) Z pramenů anthroposofického utváření života stvořil Rudolf Steiner eurytmii, způsob projevu tělesným pohybem. Eurytmie se přidružila jako samostatné nové umění k tanci, hudbě, básnictví, divadlu, malířství a sochařství. Pro vysvětlení jejích principů se Steiner odvolával na Goethovu nauku o metamorfóze. Tak jako je v jednotlivé části nějakého organismu obsažen i celek, např. v listu rostlina, tak vězí v hrtanu a v sousedních orgánech tvořících hlásky také celý člověk. Tak se nechá z části utvářet celek, a to dělá eurytmie. Pohyby a formy vytvářené ve vzduchu a v ->étheru orgány řeči a zpěvu mohou být rozšířeny pohybem těla na celého člověka.

Hlas a hudební zvuk se přitom ovšem nechápou v jejich všední funkci jako komunikační prostředky, neboť jsou nadto přece i akustickým projevem vnitřních dějů. Samohlásky zvěstují čisté vnitřní duševní prožívání, například údiv, bázeň, uvědomování si vlastní bytosti; souhlásky a skupiny souhlásek mluví o prožívání vnějších dějů, o vanutí a šumění větru, o otáčení kola, o toku a vlnách vody. Tyto projevy řeči v lyrice, dramatu, epice, jakož i důraz, rytmus, rým, druhy slok, gramatiku a podobné prvky zviditelňuje eurytmie pohybem těla, pohybovými formami v prostoru a součinností celé skupiny eurytmistů. Totéž platí i pro hudební projev ve vztahu k taktu, melodii, harmonii, tónině atd. Podle toho, zdali se eurytmizuje slovní nebo hudební projev, mluví se o hláskové eurytmii nebo o tónové eurytmii.

Eurytmie nic „nevyjadřuje“, nepředstavuje nic alegoricky ani symbolicky, mluví původním způsobem a přímo k člověku, aniž by k tomu potřebovala racionální myšlenky. Eurytmie je viditelné zjevení objektivního étherného a duševního dění. Není proto v žádném smyslu tancem, který právě hledá subjektivní vyjádření anebo aspoň ponechává široký prostor individuální tvorbě tanečníků a choreografů.

Pochybnost o objektivitě eurytmie může chovat jen ten, kdo se nikdy o ni nepokusil. Několik hodin vyučování stačí, aby ten, kdo je aspoň do jisté míry nadán pro tělesný pohyb, cítil podle oživení proudů sil v těle, jak si hledá v tomto umění v těle výraz něco na člověku nezávislého. Toto oživení se také ukazuje jako dlouhodobý účinek na umělce - eurytmistu. Eurytmistky se obvykle dožívají pokročilého věku, a pohybují se často ještě ve vysokém stáří s půvabem a lehkostí mladých děvčat Tělo se neopotřebovává jako v tanci, omlazuje se.

Eurytmie se prakticky uplatňuje různým způsobem. Především je ve zmíněném smyslu uměleckým projevem a čistým uměním. Uplatňuje se ale také ve vyučování jako pedagogická eurytmie. Přitom zůstává uměleckou eurytmií, ale slouží, přizpůsobena věku a individualitě, jako výchovný prostředek k rozvoji vloh a harmonizaci procesu zrání. Eurytmie je na všech waldorfských školách od první až do nejvyšší třídy povinným předmětem (->pedagogika).

Třetí druh eurytmie je eurytmie léčebná. Poněvadž eurytmické umění vychází z pohybu zdravého lidského organismu, vytváří síly, které mohou způsobit uzdravení nebo úlevu při onemocněních a tělesných poruchách. Léčebné eurytmie používají eurytmisté zvlášť pro to vyškolení, a to ve spolupráci s lékařem. Léčebná eurytmická cvičení jsou převzata z normální eurytmie, ale pozměněna k terapeutickým účelům tak, že mohou působit na nemocný organismus.

K vyškolení v oboru eurytmie je třeba víceletého studia; pedagogická a léčebná eurytmie se vyučují v dodatečném speciálním školení. Dnes je v Evropě a v zámoří celá řada vzdělávacích středisek pro eurytmii, uznaných ->Goetheanem.

Dějiny eurytmie: Tak jako pedagogika, zemědělství, medicína (->léčebné umění) a jiné obory, vznikla eurytmie z nutnosti, s níž byl Steiner konfrontován. V roce 1911 osmnáctiletá Lory (Eleonora) Sinitsová (od roku 1917 Maierová-Smitsová), jejíž rodiče patřili k anthroposofickému hnutí, ztratila otce a viděla, že je postavena před úlohu podporovat finančně rodinu. Měla v úmyslu absolvovat studium rytmické gymnastiky nebo tance. Steiner dal její matce na uváženou, že školením v obvyklých druzích tělesného pohybu nelze získat impulzy pro duchovní způsob života, kdežto z anthroposofie že se dá vyvinout duchovědné pohybové umění. Lory dostala od Steinera nejprve jednotlivá cvičení, a 16. až 24. září 1912 v Bottmingen u Basileje úvod ve formě kurzu, při němž byly přítomny také její matka Clara a Marie von Sivers, Steinerova pozdější manželka.

Toto září 1912 je vlastní dobou zrození eurytmie. Dostala tehdy svůj umělecký základ a posledního dne také jméno. Ve své vzpomínce vypráví Lory Smitsová: „Nyní byly všechny mé otázky zodpovězeny, ale Rudolf Steiner hleděl ještě jakoby v zamyšlení před sebe a řekl potom: Ano, ale naše věc musí mít přece také jméno! Bez jediného okamžiku váhání zvolala slečna von Sivers: Eurytmie! Právě tak bez váhání Steiner jméno přijal a opakoval: Ano, eurytmie.“

Lory Smitsová byla první eurytmistkou a od roku 1913 směla vyučovat. Také další zájemci, většinou ženy, se hned začali zapracovávat do nového umění a obdrželi právě tak oprávnění k vyučování.

Pro spolupracovníky na stavbě Goetheana, které vznikalo v Domachu u Basileje, dávala Taťána Kisselevová od roku 1914 vyučování eurytmie. Hlavní vedení této školy v Dornachu a celé práce na eurytmii převzala Marie Steinerová, která se se Steinerem v oněch letech stále více usídlovala ve Švýcarsku.

Roku 1919 se na popud Taťány Kisselevové konalo první veřejné vystoupení eurytmie. Za jejího vedení prezentovala dornašská škola publiku nové umění k recitaci Marie Steinerové na curyšské Pfauenbühne (dnes Schauspielhaus). Následovalo mnoho představení v německých městech a od roku 1921 také v jiných zemích. Roku 1922 založila Marie Steinerová první studijní středisko pro nové pohybové umění v Německu; Eurythmeum ve Stuttgartu. Převzala hlavní vedení a určila Alici Felsovou za vlastní vedoucí školy.

Při činoherních představeních byla eurytmie používána k prohloubení scénických dějů, a především ve Faustovi a v mysterijních dramatech k znázornění nadsmyslových dějů.

V letech 1921/22 mluvil Steiner k lékařům o „léčebné eurytmii“. V únoru 1924 měl v Dornachu základní kurz pro tónovou eurytmii - „Eurytmie jako viditelný zpěv“. Tónová eurytmie vznikla tedy poněkud později než hlásková eurytmie. V létě téhož roku shrnul v kurzu „Eurytmie jako viditelná mluva“ to, co bylo vykonáno ve dvanácti letech hláskové eurytmie a dal jí zároveň na cestu nový pracovní materiál.

Steinerovy bohaté údaje a pracovní podklady nechtěly v žádném směru sevřít nové umění do dogmaticky fixované formy. Uvnitř hranic, které jí dal, které oddělují eurytmii jako samostatnou disciplínu na jedné straně od tance a na druhé straně od pantomimy, zůstává pohyblivá, schopná vývoje a poskytuje široký prostor pro svobodný umělecký rozvoj.

Lit: Pals: „Was ist Eurythmie?“ („Co je to eurytmie?“); „Eurythmische Kunsť („Eurytmické umění“); Dubachová: „Grundelemente der Eurythmte“ („Základní prvky eurytmie‘/; Maierová-Smitsová: „Anfange der Eurythmie“ („Začátky eurytmie“) (In: „Wir erlebten“); Kirchnerová: „Grundelemente der Heiieurythmie* („Základní prvky léčebné eurytmie“); Baumannová: Traxis der Heileurythmie“ („Praxe léčebné eurytmie).

Výklady jednotlivých pojmů z oblasti duchovní vědy jsou použity z knihy Adolfa Baumanna ABECEDA ANTHROPOSOFIE, kterou vydalo nakladatelství IOANES v roce 1999.
Kniha byla přeložena Ing.Stanislavem Kubátem, marií Stránskou a Dr.Petrem Stránským. Verše přeložil Jan Dostal.
Německý originál „ABC der Anthroposophie ein Wortebuch für jedermann“, Hallwag Verlag Bern, 1986.