Astrálno, astrální, astralita

Tvrdí-li anthroposofie, že člověk se skládá z těla, duše a ducha, je touto trojčlenností řečeno také něco o struktuře kosmu, neboť v člověku se opakují kos­mické poměry.

Země, jako nám nejbližší příklad myšlenky stvoření zhuštěné až k hmot­nosti, je hmotná, jako lidské tělo, svět stálic je proniknut duchovostí, na níž má podíl člověk svým já a duchem naplněnými myšlenkami. Mezi Zemí a stálicemi se ale rozprostírají sféry vyznačené navenek oběžnicemi, a tyto sféry mají svoji odpovídající část v duševnu člověka. Tento vztah duševna člověka ke světu oběžnic - nikoli ke stálicím - se vyjadřuje označením "astrální". Steiner je převzal ze starších duchovních spisů.

K porozumění tomuto příbuzenství patří náhled, že tři duševní síly: myš­lení, cítění a chtění existují také nezávisle na člověku. Steiner je nechává vystoupit v -> mysterijních dramatech jako samostatné postavy Astrid, Philia a Luna. Pud, přání, žádost jsou oblasti Philiiny, která ztělesňuje cítění jako ústřední duševní část. V Theosofii Steiner říká, že "pud, přání, žádost jsou označení pro látky v duševním světě". Tyto látky nazývá "astrálními". Jsou stejné kvality jako "látka", která je rozprostřena v oněch sférách, které jsou vyznačeny sedmi "starými" -> planetami. Vždy, když se lidská individualita chystá k novému pozemskému životu (-> znovuvtělování a osud), sestupuje z ještě vyšších sfér a oblékne při průchodu těmito sférami nové -> astrální tělo. Jeho substanci čerpá jako kapku z moře kosmické astrality a ztvárňuje tuto malou část astrální sub­stance na dobu života ve vlastní astrální tělesnost. Toto astrální tělo se po smrti opět rozpouští do kosmické astrality v průběhu očistného děje, který se označuje indickým výrazem "kamaloka", v křesťanské terminologii "očistec, očistný oheň". Steiner popisuje v "Theosofii,  jak člověk po smrti stoupá sedmi oblastmi duševního světa do čistě duchovního světa, devachánu. Oblasti jsou charakterizovány tím, že v nich jsou polární základní síly astrálna, totiž antipatie a sympatie, síla odpuzující a přitahující, v měnícím se poměru. Jestliže má antipatie na nejnižším stupni, v „oblasti žáru žádostí“, ještě silnou převahu, ustupuje ve vyšších oblastech stále více, a sympatie získává ponenáhlu převahu. V sedmé oblasti, zvané „oblast duševního života“, překonala sympatie všechno odpuzující a vyplňuje téměř sama duševní prostor.

Astrální tělo

Fyzické tělo si člověk tvoří z hmotných látek Země, étherné tělo, jako nositele životních dějů, má společné s rostlinami, astrální tělo je onen článek bytosti, jímž je spřízněn se zvířaty, především výše vyvinutými. Pojem astrálního těla v sobě zahrnuje více nebo méně, podle toho, jak diferencovaně uvažujeme o člověku z hlediska duchovní vědy. Vycházíme-li ze čtyřčlennosti fyzického těla, étherného těla, astrálního těla a já, pak je v astrálním těle obsaženo všechno duševní. Jestliže naproti tomu uvažujeme o devíti článcích lidské bytosti, třech tělesných, třech duševních a třech duchovních, potom je astrální tělo - v tomto případě totožné s článkem nazývaným duševní tělo nebo tělo pocitové - jen ona nejjemnější část tělesné složky, která jako jakýsi nástroj vnímání přijímá vjemy, ale i pocity libosti a nelibosti, radosti a bolesti, náklonnosti a odporu. Jestliže však zredukujeme počet článků bytosti na sedm, tedy přihlížíme k tomu, že duševní tělo je zcela prostoupeno duší vjemovou, v níž jsou přijaté vjemy i pocity niterně prožívány, takže se oba články roztaví v jednotu. Zde se pak nazývá astrálním tělem tento celek, utvořený z duševního těla a duše vjemové (viz tabulku).

Jasnovidec (-> jasnovidnost), tj. člověk s vyškolenými -> vyššími orgány, může tento velmi komplikovaný článek bytosti, jímž je astrální tělo, vnímat. Tento vjem se ve Steinerově terminologii nazývá -> aura.