Léčebná pedagogika
Při hledání smysluplné životní úlohy po první světové válce se rozhodli tři mladí muži věnovat se v Jeně péči o psychopatické děti a jejich výchově. Obrátili se s prosbou o radu na Steinera, který jim dal bez váhání k dispozici svoje duchovědné poznatky. Na své cestě navštívil 17. a 18. června jejich právě zařízený výchovný domov na Lauensteinu u Jeny, mluvil s vedoucími o každém jednotlivém dítěti, které mu předvedli, a ze svých poznatků o rázu nemoci a osudových souvislostech dával rady pro pedagogickou a terapeutickou péči. Na jeho návrh obdržel domov označení „Léčebný a výchovný ústav pro děti vyžadující duševní péči“. Od té doby patří slova „vyžadující duševní péči“ jako označení pro děti, které s námahou spojují svou duchovně-duševní složku zcela s pozemským tělem, ke slovnímu pokladu anthroposofické léčebné pedagogiky a objevují se v označení mnoha ústavů pracujících ve smyslu Steinerově.
Od 25. června do 7. července 1924 měl potom Steiner v Dornachu „Kurz léčebné pedagogiky“ (317) před malým kruhem budoucích léčebných pedagogů a lékařů. Tento kurz nazval později lékař Dr. Karl König, zakladatel známého Camphillského hnutí v Anglii, „katechismem pro nastávající léčebné pedagogy“. V anthroposofické léčebné pedagogice působí vychovatelé, kteří jsou pro to vyškoleni ve zvláštním studiu léčebné pedagogiky, vždy spolu s lékaři.
Z praktických začátků na „Lauensteinu‘‘, ve zvláštní třídě vedené Dr. Karlem Schubertem ve Svobodné waldorfské škole ve Stuttgartu a v dětském domově „Sonnenhof“ v Arlesheimu, kam lékařka Dr. Ita Wegmanová také přijímala psychopatické děti, vzniklo školením na základě tohoto kurzu steinerovské hnutí pro léčebnou pedagogiku, které se později rozšířilo po celém světě. V mnoha zemích jsou výchovné domovy pro děti vyžadující duševní péčí, a to, co tam vykonávají obětaví pedagogové v oboru léčebné pedagogiky ve spolupráci s lékaři a léčebnými eurytmistkami, je mimořádné. Samozřejmě je mnoho dětí, které jsou tak postižené, že se ošetřovatelé musí spokojit s péčí a zmírněním; ideální je ovšem, kde to jde, vyléčení a je ho někdy dosahováno i v případech, kde obvyklá medicína považuje takový výsledek za vyloučený. Steiner popisuje ve svém životopise (28/6), jak se mu jako vychovateli podařilo v jedné vídeňské rodině zcela vyléčit prostředky léčebné pedagogiky chlapce velmi omezeného v tělesném a duševním vývoji, a Steinerův žák, pedagog Rudolf Grosse, vypráví o podobném případě.
Lit: 317 - Strohschein: „Entstehung der anthroposophischen Heilpadagogik“ Vznik anthroposofické léčebné pedagogiky“) (In: „Wir erlebten“); Pickert: „Begrtindung der heilpádagogischen Arbeiť7 („Založení léčebně pedagogické práce“) (In: „Erinnerungen“); Grosse: „Erlebte Padagogik“ („Prožitá pedagogika“); Baumann: Traxis der Heileurythmie“ („Praxe léčebné eurytmie“).
Při hledání smysluplné životní úlohy po první světové válce se rozhodli tři mladí muži Albert Strohschein, Siegfried Pickert a Franz Lüffler věnovat se v Jeně péči o psychopatické děti a jejich výchově. Obrátili se s prosbou o radu na Steinera, který jim dal bez váhání k dispozici svoje duchovědné poznatky. Na své cestě navštívil 17. a 18. června jejich právě zařízený výchovný domov na Lauensteinu u Jeny, mluvil s vedoucími o každém jednotlivém dítěti, které mu předvedli, a ze svých poznatků o rázu nemoci a osudových souvislostech dával rady pro pedagogickou a terapeutickou péči. Na jeho návrh obdržel domov označení „Léčebný a výchovný ústav pro děti vyžadující duševní péči“. Od té doby patří slova „vyžadující duševní péči“ jako označení pro děti, které s námahou spojují svou duchovně-duševní složku zcela s pozemským tělem, ke slovnímu pokladu anthroposofické léčebné pedagogiky a objevují se v označení mnoha ústavů pracujících ve smyslu Steinerově.
Od 25. června do 7. července 1924 měl potom Steiner v Dornachu „Kurz léčebné pedagogiky“ (317) před malým kruhem budoucích léčebných pedagogů a lékařů. Tento kurz nazval později lékař Dr. Karl König, zakladatel známého Camphillského hnutí v Anglii, „katechismem pro nastávající léčebné pedagogy“. V anthroposofické léčebné pedagogice působí vychovatelé, kteří jsou pro to vyškoleni ve zvláštním studiu léčebné pedagogiky, vždy spolu s lékaři.
Z praktických začátků na „Lauensteinu‘‘, ve zvláštní třídě vedené Dr. Karlem Schubertem ve Svobodné waldorfské škole ve Stuttgartu a v dětském domově „Sonnenhof“ v Arlesheimu, kam lékařka Dr. Ita Wegmanová také přijímala psychopatické děti, vzniklo školením na základě tohoto kurzu steinerovské hnutí pro léčebnou pedagogiku, které se později rozšířilo po celém světě. V mnoha zemích jsou výchovné domovy pro děti vyžadující duševní péčí, a to, co tam vykonávají obětaví pedagogové v oboru léčebné pedagogiky ve spolupráci s lékaři a léčebnými eurytmistkami, je mimořádné. Samozřejmě je mnoho dětí, které jsou tak postižené, že se ošetřovatelé musí spokojit s péčí a zmírněním; ideální je ovšem, kde to jde, vyléčení a je ho někdy dosahováno i v případech, kde obvyklá medicína považuje takový výsledek za vyloučený. Steiner popisuje ve svém životopise (28/6), jak se mu jako vychovateli podařilo v jedné vídeňské rodině zcela vyléčit prostředky léčebné pedagogiky chlapce velmi omezeného v tělesném a duševním vývoji, a Steinerův žák, pedagog Rudolf Grosse, vypráví o podobném případě.
Lit: 317 - Strohschein: „Entstehung der anthroposophischen Heilpadagogik“ Vznik anthroposofické léčebné pedagogiky“) (In: „Wir erlebten“); Pickert: „Begrtindung der heilpádagogischen Arbeiť7 („Založení léčebně pedagogické práce“) (In: „Erinnerungen“); Grosse: „Erlebte Padagogik“ („Prožitá pedagogika“); Baumann: Traxis der Heileurythmie“ („Praxe léčebné eurytmie“).
